Report z vystoupenĂ­ Biosphere a The Macula Visuals od Lenky

Cesta promrzlou Prahou a pořadateli avizovaný "arktický ambient s cestou do hlubin vesmíru" by mohly naznačovat, že se tento večer moc neohřejeme. Naštěstí promítací sál Planetária byl vyhřátý. Zatím jsme mohli obdivovat modře osvětlený promítací přístroj. Ale připravená hudební a vizuální aparatura připomínaly, že tady nejsme kvůli naučné přednášce o hvězdách. Kopule hvězdárny dnes večer sloužila jako přirozená kulisa k vyjádření uměleckých představ o vesmíru. A bude jen na nás, jestli na to přistoupíme, nebo jestli si budeme představovat svoje vlastní obrazy...



V sále se pomalu setmělo a na sférickém stropě se objevila hvězdná klenba. Gair Jenssen aka Biosphere usedl ke svým mašinkám a z reprobeden se ozvaly první ambientní kompozice, které nás společně s vizuálním doprovodem The Macula Visuals vtáhly do vesmíru. Poté, co přes hvězdnou oblohu přelétly mraky, a mezi hvězdami prosvištělo několik raket, začaly se okolo celé kopule objevovat pohyblivé organické tvary připomínající traviny, vodní rostliny nebo tykadla mimozemských bytostí. Obloha se začala otáčet a my měli pocit, jako bychom pluli vesmírem.



Pozorovali jsme pohyb planety Země, motiv polární záře a Měsíc. Let kolem Měsíce byl doprovázený monotónními, temnými až mrazivými zvuky, které se pomalu valily vesmírem jako vesmírná tělesa. Jestli ve vesmíru zní nějaká hudba, tak jedině tato. Mrazilo mě po těle, cítila se promrzlá až do morku kostí. Hudebně temné pasáže střídaly veselejší a hravější. Ve vesmíru je Slunce a jeho záře proslunila i některé Jenssenovy ambientní skladby. Použité samply lidských hlasů nám připomněly, že jsou ve vesmíru živé bytosti. 



Jestli někdo čekal, že budeme putovat jen vesmírem, byl na omylu. Uprostřed  vystoupení nás umělci vtáhli do nitra lidské bytosti a tím tak propojili vesmír s  naším vnitřním mikrokosmem. Na kopuli se objevily různé organické struktury.  Vydali jsme se na exkurzi do hlubin těla. Letěli fantazijním architektonickým  prostorem, který připomínal krevní řečiště nebo síť neuronů i s elektrickými výboji. Celá tato epizoda končila tepem srdce, do jehož nitra jsme se dostali. Ale vraťme se zpět do vesmíru. Na strop se promítaly počítačově vytvořené shluky  bodů, které tvořily rastr. Body se k nám přibližovaly, rastr se trhal a celý tento obraz na nás padal. Motiv se několikrát opakoval. Jindy se do této sítě bodů zachytil modrý balonek, nebo planeta Země? Balon se různě rozpínal a síť si s ním pohrávala.



V závěrečné části jsme pozorovali let fantazijního vesmírného tělesa (nebo bytosti?), které mi připomínalo zvětšenou technickou součástku. Loučili jsme se se Zemí, Měsícem i hvězdami. Byla jsem natolik vtažena do vesmíru, že jsem měla pocit, jako by se se mnou otáčela zem pod nohama. Po hodině vystoupení Jenssen za potlesku fanoušků odešel. Bohužel přídavkem nás neobšťastnil. Čekaly ho ještě dvě vystoupení... Odešla jsem vstřebávat dojmy do zamrzlého města. Na cestu mi svítil měsíc. Druhý den jsem se ponořila do poslechu alb Biosphere – "Autour De La Lune", "Dropsonde" nebo "Substrata". Venku mrzlo, sněžilo a já si představovala severské zamrzlé pláně a oblohu poblíž polárního kruhu – prostředí, jehož pozorování Jenssena inspirovalo v jeho hudební tvorbě. Umělec vystihl nejen atmosféru této krajiny, ale i podstatu vesmíru.



Pro autentické zvukové stopy, které komponuje do minimalistických struktur, prý  neváhá vyrazit do Himalájí nebo do kráteru aktivní sopky na Sicílii. Jeho elektronická ambientní hudba na mě působí tajemně, bez sentimentu, bez různých laciných efektů a samoúčelných prostředků. Celkově hodnotím společné vystoupení Biosphere a The Macula Visuals jako zajímavý a ojedinělý počin. Propojení hudby, projekcí a prostředí Planetária byl dobrý nápad, který se v programech kulturních akcí často neobjevuje. Přesto jsem při odchodu z Planetária cítila lehkou rozpačitost. Nemohlo být vystoupení delší? Propracovanější propojení obrazů a hudby? Nemohly se některé načrtnuté obrazy více rozvíjet, gradovat? Nezastínily některé působivé obrazy samotnou hudbu?

text, foto a video: Lenka